Velké Albrechtice

První písemná zmínka o Velkých Albrechticích pochází až z roku 1424, kdy ves náleží k bíloveckému panství pánů z Kravař. Někdy před rokem 1447 podnikl nájezd na zdejší tvrz loupeživý šlechtic Jan z Messenpeku a na Rožnově. Václav z Kravař jej za to zažaloval u moravského zemského soudu. Václavův syn Jan z Doloplaz prodává roku 1447 díl Albrechtic Mladotovi z Podštátu. Mladota je tu uváděn ještě roku 1464, avšak po tomto roce se zde již uvádí další příbuzný - Merta z Prusinovic a Podštátu. Mezi léty 1447 - 1464 drží díl Velkých Albrechtic také Smil Kobylka z Kobylího a k roku 1449 je zde uváděna Markéta z Kobylího, snad jeho žena. Smilův bratr Oldřich dal 2. ledna 1453 Velké Alberechtice Tomanovi z Kovalovic. Víme však, že již roku 1449 Markéta z Kobylí a Albrechtic pohání k soudu jistého Tomana z Kovalovic.Ta pak zde bere roku 1464 na spolek svého manžela Bohuslava z Kokor (RP II.30). Na druhém díle Albrechtic seděla opavská knížata Václav, Vilém a Arnošt, kteří jsou zde uváděni již k roku 1437. Ti tento díl v prosinci roku 1438 zastavili v 10. hřivnách (kopách) platu bratřím Mikulášovi, Markvartovi a Václavovi Zajíčkům z Hošťálkovic u Hlučína. Mikuláš Zajíček postoupil roku 1464 tento díl Václavovi Zajíčkovi a ten jej vložil roku 1467 bratřím Mikulášovi a Václavovi Fulštejnům z Vladěnína a na Bílovci. Konečně třetí díl drželi páni z Děhylova, kteří jej postoupili Anežce z Domamyslic, uváděné zde v létech 1476 - 1485. Toho roku předala totiž manství Bohuslavovi z Kokor a ten roku 1492 prodává Albrechtice spolu s Lubojaty k Bílovci. Snad právě v této době, kdy klesá význam Velkých Albrechtic, zaniká i zdejší vodní tvrz.

zdroj: Jan P. Štěpánek, Šlechtická sídla na Novojičínsku (J. Tichánek, 2003)