Kolín kostel
Raně gotický kostel (zvaný též Havířský), založený ve 3. čtvrti 13. století na skalnatém ostrohu kolínského předměstí Hroby, původně nad starým řečištěm Labe. Nepotvrzené datum první zmínky o kostele se váže k roku 1292 (z listiny není zřejmé, zda se jedná o kostel Všech svatých v Kolíně nebo Kutné Hoře). Stavbu kostela financovali kolínští měšťané ze svých výtěžků při důlním podnikání v kutnohorské oblasti, největší zásluhu na jeho stavbě měl kolínský konšel Tilman. Dostavěn byl v průběhu 1. čtvrtiny 14. století a později byl kolem roku 1500 pozdně goticky upraven. Do roku 1603 nad ním drželi patronát hrobští mlynýři, poté přechází pod městskou kolínskou správu. V roce 1611 byl kostel opraven a loď byla prodloužena o varhanní kůr z nadace Šimona Šilhánka z Choustníka, který byl v roce 1624 v kostele pohřben. Za třicetileté války (1618-46), kdy v okolí tábořili vojáci, byl kostel vydrancován a pobořen. Obnovy se dočkal ve 2. pol. 17. století a v roce 1682 se v něm již opět konaly bohoslužby. Ačkoliv byl kostel letech 1760-69 barokně přestavěn pod vedením stavitele Jana Petržílky, v roce 1786 byl v důsledku reforem Josefa II. zrušen a bez patřičné údržby vystaven postupnému chátrání. V této době byli na okolním hřbitově až do roku 1880 (do zřízení nového městského hřbitova na Zálabí) pohřbíváni lidé, kteří zemřeli na choleru a sebevrazi. V letech 1911-13 byl značně sešlý kostel provizorně opraven, ale obnoven byl až v roce 1933, kdy ho 1. listopadu znovu vysvětil kolínský děkan Václav Davídek. Během čtvrtého spojeneckého náletu na Kolín dne 18. dubna 1945 byl ale kostel přímo zasažen leteckou bombou a od té doby je ve zříceninách.
V roce 1963 zahájili kolínští patrioti bratři Kamarýtové třetí obnovu kostela, jelikož se ale jednalo o soukromou iniciativu, skončila v roce 1965 znovuzaklenutím presbytáře a částečného vyzdění severozápadního nároží. Památka nadále rychle chátrala, po roce 2000 ji obydleli bezdomovci, kteří v roce 2006 způsobili požár, který poškodil presbytář. V roce 2012 byla zahájena první fáze rekonstrukce a tedy již čtvrté obnovy kostela, v rámci které byla obnovena severní brána (ve směru od nádraží) a zazděna jižní branka, čímž byl zamezen vstup do areálu kostela, a bylo provedeno odstranění náletových křovin a stromů. V letech 2014-15 došlo k vytřídění původního kamene, dozdění obvodového zdiva, vyjma západního průčelí, položení dlažby a provedení injektáží a sanací všech statických poruch. V další fázi je naplánováno dozdění západního průčelí a zastřešení kostela otevřeným krovem (v roce 2016 však byly práce na neurčitou dobu zastaveny).
Z kostela tč. stojí obvodové zdivo obdélné lodi vystavěné z lomového kamene, kromě západního průčelí dosahující výšky až k úrovni římsy. V severní stěně lodi se dochoval pozdně gotický vstupní portál z přelomu 15. a 16. století s profilovaným ostěním s motivem oslího hřbetu a v západním průčelí provalený barokní vstup. V presbytáři, vystavěném rovněž z lomového kamene a odděleném od lodi lomeným vítězným obloukem, se dochovaly zbytky jednoho pole křížové klenby s pískovcovými žebry hrubého klínového profilu, sklenuté na jehlancové konzoly, vše z doby kolem roku 1300. Klenutí vrcholilo pískovcovým svorníkem s reliéfem růžice (výška 25 cm, průměr 54 cm), který je dnes v kolínském muzeu. Ve východní stěně kněžiště se zachovalo úzké okénko s hrotitým záklenkem, rovněž z konce 13. století. Uvnitř zřícenin se nachází těžce poškozený renesanční náhrobek Šimona Šilhánka z Choustníka z roku 1624.
Skromné pozůstatky kostelního mobiliáře (vesměs barokního z druhé poloviny 18. století) byly po druhé světové válce přeneseny převážně do chrámu sv. Bartoloměje a do klášterního kostela Nejsvětější Trojice.
Při tvorbě bylo vycházeno také z následujících podkladů:
