Přední Cínovec - kaple
Cínovou rudu získávali horníci zpočátku pouze rýžováním. Překopávali přitom naplaveniny s bohatým obsahem cínu a získanou horninu pak plavili ve vodních tocích. V mělkých nádobách, kterými pohybovali v proudu vody, oddělovali cínovec od lehčích částí horniny. Tímto způsobem však bylo možné využít pouze horniny usazené těsně pod povrchem země a taková ložiska se rychle vyčerpávala. Jestliže chtěli horníci získávat více rudy, museli hledat nová naleziště nebo začít s těžbou ve skále, nejprve povrchovou a později, teprve pravděpodobně od 15. století, s těžbou hlubinnou.
Na cestě za novými nalezišti postupovali horníci stále dále do hor - přes horu Loupežník, lokalitu Sedm štítů a oblast Předního Cínovce, přes Cínovecký hřbet až do prostoru současného Cínovce.
Domy Předního Cínovce se nacházely podél cest z Komáří vížky na Zadní Cínovec a z Fojtovic na Zadní Cínovec, mezi vrchy Lysá hora a Na mrtvém dítěti.
Osadu založili krupští horníci, kteří ve zdejších dolech těžili a posléze zpracovávali rudu. Doly se později přesunuly na Zadní Cínovec a lidé z obce se začali věnovat polnímu hospodářství a chovu dobytka. Živili se také domácí výrobou slaměného zboží, pašováním a službami pro návštěvníky hor, turisty a sportovce.
Ze sporých pramenů lze vyčíst, že zde v roce 1833 bylo 30 domů se 172 obyvateli. Za 2. světové války byl na Předním Cínovci zřízen pracovní tábor pro zajatce, pravděpodobně pobočka tábora Stalag v Dubí-Bystřici.
Od roku 1887 stála ve vsi kaple Navštívení Panny Marie s oltářem dovezeným ze saského Fůrstenau. Po odsunu německých obyvatel na konci čtyřicátých let, zůstala ves opuštěná. Domy se zbouraly, využíván byl pouze bývalý statek jako farma na chov ovcí a skotu. V současné době jsou na místě Předního Cínovce zbytky kamenných plotů a znovu obnovený obecní rybník.
Vnitřek domů v Předním Cínovci
Přízemí se skládalo ze stáje, komory, kam se skaládalo dříví a nářadí a pak z obývacího prostoru.
Ve velké obytné kuchyni - světnici, stála kachlová kamna s troubou na
pečení a sporákem, nad nimi byly tyče na věšení prádla, které zde mohlo
rychle uschnout.
V protilehlém koutu se nacházel jídelní stůl s kanapem a židlemi a většinou křížkem na zdi. Nad stolem visel obyčejný svícen, později karbidové lampy. Elektrický proud do Předního Cínovce zaveden nikdy nebyl.
Kuchyňské náčiní viselo obyčejně na stěně. Talíře se často zandavaly a hrnky věšely na speciální poličce na stěně. Sklepy sloužily jako skladovací prostor pro brambory, řepu, kysané zelí, mrkev, kompotované borůvky, máslo, mléko, tvaroh a podomácku vyráběné víno z borůvek.
Nahoře, v nevytápěných prostorách, lidé spali. Vedle toho se zde nacházely i speciální komory jen na sušení prádla.
V domě byl suchý záchod, ponejvíce v horním patře.
Hraběnčina lázeň
Místo plné močálů po silnici ze Zadního Cínovce na sebe váže tuto pověst.
Jednou jela směrem na Přední Cínovec jistá hraběnka. Když projížděla kolem močálu, potkal je cestou kněz, který se vracel se svátostí od umírajícího. Kočí, který byl velmi pobožný, zastavil a poklonil se. Hraběnka prý ale vykřikla, ať jede, a přitom se rouhala, když vyslovila jméno ďábla. Jakmile to dořekla, sjel kočár do močálu a potopil se. Přežil prý jen kočí.
Mrtvé dítě
Mezi Předním a Zadním Cínovcem se nachází vrch, který se lidově nazývá Mrtvé dítě. Jedna pověst vypráví, že na vrcholu tohoto kopce bylo kdysi nalezeno mrtvé děťátko. Jeho matka, děvečka z Předního Cínovce byla pak obviněna z vraždy a měla být později popravena v Krupce. Na smrtelné posteli se prý ale měl k vraždě přiznat otec dítěte, místní lesní dělník.
